O církevním obřadu a podmínkách církevního sňatku
Termín církevní svatby je nutné si na farním úřadě domluvit alespoň dva nebo tři měsíce předem, aby byl dostatek času na přípravná setkání s farářem, která jsou jednou z podmínek uzavření církevního sňatku. Těchto setkání bývá zpravidla šest a konají se nejčastěji na farnosti, kam patří nevěsta. Pokud z nějakého důvodu toto místo nevyhovuje, může příslušný farář na žádost snoubenců udělit licenci jinému farnímu úřadu. Pokud jsou oba snoubenci stejného vyznání, mělo by vše proběhnout jednoduše. Pokud je jeden ze snoubenců bezvěrec a jeho partner chce přesto mít církevní svatbu, musí příslušný farář požádat o zvláštní výsadu biskupa své diecéze. Výjimkou není ani situace, kdy v souvislosti s plánovaným uzavřením sňatku jeden ze snoubenců konvertuje k vyznání svého partnera.
.
Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem. Toto osvědčení nesmí být starší tří měsíců a dokladuje splnění všech požadavků zákona pro uzavření platného manželství. Matriční úřad provede tak zvané předoddavkové řízení, v rámci něhož jsou snoubenci povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Toto řízení ovšem nebude ukončeno stanovením termínu sňatku jako by tomu bylo u občanského sňatku, ale skončí vydáním osvědčení pro oddávajícího. Není nutné splňovat jakákoliv jiná kritéria než u občanského uzavření manželství. Konkrétní detaily průběhu sňatku se řídí vnitřními předpisy. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.
Svátost manželství
je spojení muže a ženy v Bohu, protože Bůh je Láska; je to odevzdání svého života druhé osobě z lásky k ní a přijetí plné odpovědnosti za její život; je to ponoření manželského a rodinného života v Bohu, aby On byl ve všem.
Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Protože Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka. V očích Stvořitele je to dobré, velmi dobré. A tato láska, které Bůh žehná, je určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji“
(Gn 1,28). (KKC 1604)
„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“ KKC 1601
Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (Gn 2,18). Žena, „tělo z jeho těla“, jemu rovná, jemu nejbližší mu byla dána Bohem jako „pomoc“, a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Sám Pán ukazuje, že to znamená nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí, když připomíná, jaký byl „od počátku“ plán Stvořitele: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6). KKC 1605
Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel na počátku: dovolení zapudit vlastní manželku, které dal Mojžíš, byl ústupek zdůvodněný tvrdostí jejich srdce.
Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné: sám Bůh je uzavřel. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).KKC 1614
Toto jasné zdůrazňování nerozlučitelnosti manželského svazku mohlo vzbuzovat rozpaky a zdát se neuskutečnitelným požadavkem. Ježíš nicméně neuložil manželům neúnosné a příliš těžké břemeno, mnohem těžší než Mojžíšův zákon. Protože přišel obnovit původní řád stvoření, rozvrácený hříchem, sám dává sílu a milost žít manželství v novém duchu Božího království. Jestliže manželé následují Krista, přemáhají sami sebe, berou na sebe svůj kříž, budou moci „pochopit“ původní smysl manželství a žít je s Kristovou pomocí. Tato milost křesťanského manželství je ovocem Kristova kříže, pramenem každého křesťanského života. KKC 1615
Sám Bůh zpečeťuje souhlas, kterým se manželé sobě navzájem odevzdávají a přijímají. Z jejich smlouvy „vzniká i před společností stav podle Božího řádu pevný“. Společenství manželů je zapojeno do společenství Boha s lidmi: „Opravdová manželská láska je pozdvižena k účasti na božské lásce.“ Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonalé manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Toto pouto, které pochází ze svobodného lidského činu manželů a z dokonání manželství, je už neodvolatelné a dává vznik smlouvě ručené věrností Boha. Církev nemá moc vyslovit se proti tomuto uspořádání Boží moudrosti. (KKC 1639 - 1640)
Manželství je spojení muže a ženy v Bohu, protože Bůh je Láska; je to odevzdání svého života druhé osobě z lásky k ní a přijetí plné odpovědnosti za její život; je to ponoření manželského a rodinného života v Bohu, aby On byl ve všem.
Církevní obřad zahajuje svatební průvod. Pořadí průvodu se různí. Zpravidla bývá určeno předpisy či zvyklostmi jednotlivých církví. Průběh obřadu si snoubenci domluví s farářem v průběhu posledních společných setkání, které musí před svatbou absolvovat. Domluví se zároveň na pořadí při vstupu do kostela. V evangelickém kostele zpravidla farář očekává snoubence a svatebčany před portálem a pak je uvede do kostela. V čele svatebního průvodu jde tedy kněz. V katolickém kostele očekává farář svatební průvod před oltářem. Obřad začíná bohoslužbou, při níž jsou předčítány vybrané pasáže z Písma svatého. Následuje promluva kněze. Před Bohem a přítomnými jsou snoubenci požádáni, aby vyjádřili svou připravenost k životu v křesťanském manželství. Snoubenci se vezmou za ruce a opakují slova slibu po oddávajícím. Jako příklad poslouží jména snoubenců Kateřina a Jakub.
(Všichni stojí, také ženich a nevěsta, jimž klade kněz tyto otázky):
.
Kateřino a Jakube, rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se Vás před církví a před Bohem:
.
Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné? (Odpověď: ano)
.
Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem:
.
Zavazujete se k tomu opravdu na celý život? (Odpověď: ano)
.
Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem:
.
Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona? (Odpověď: ano)
.
Kněz vyzve ženicha a nevěstu, aby potvrdili toto své rozhodnutí podáním ruky a slavným slibem:
.
Já, Kateřina, odevzdávám se tobě, Jakube, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.
.
Já, Jakub, odevzdávám se tobě, Kateřino, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.
.
Poté, co si ženich a nevěsta navzájem vymění snubní prsteny a dají si první manželské políbení. Začne závěrečná modlitba za novomanžele. Obřad končí požehnáním kněze, zpěvem a blahopřáními. V katolické církvi na závěr obřadu ženich, nevěsta a jejich svědkové podepisují svatební listinu. Jako první podepisuje ženich, dále nevěsta, svědek ženicha a svědek nevěsty.
.
Občanský sňatek
.
Manželství je v českém rodinném právu zakotveno jako trvalé společenství muže a ženy, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Toto společenství, založené na právním vztahu, je postaveno na zásadách dobrovolnosti a rovnoprávnosti. Civilní i církevní forma uzavření manželství mají v našem právním řádu od 1. Července 1992 rovnoprávné postavení, po právní stránce mají stejnou váhu a závaznost a zákon o rodině pro ně stanovuje stejné podmínky.
V případě občanského sňatku činí snoubenci prohlášení o uzavření manželství před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva matričního úřadu, a to za přítomnosti matrikáře. Prohlášení o uzavření manželství činí snoubenci souhlasně, veřejně a slavnostně. Snoubenci mohou uzavřít sňatek na oddacím místě místně příslušné matriky, kde má jeden ze snoubenců trvalé bydliště. Tento příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství před jiným obecním úřadem pověřeným vést matriky. Kromě snoubenců, oddávajícího a matrikáře musí být uzavření manželství přítomni dva svědci, což platí stejně pro občanský i církevní sňatek. Svědkové musí být zletilí, musí se k obřadu osobně dostavit a před podpisem zápisu do protokolu o uzavření manželství musí předložit občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti.
Probíhá-li svatební obřad na úřadě, shromáždí se svatebčané v předsálí a čekají na začátek obřadu. Snoubenci si mezitím vyřídí poslední formality. Jsou poučeni o průběhu obřadu, domluví si hudební doprovod, fotografování či natáčení obřadu a odevzdají snubní prsteny. Matrikářka poznamená osobní údaje z občanských průkazů snoubenců a jejich svědků a ukáže jim svatební protokol. Dále pak poučí snoubence i svatebčany o tom, v jakém pořadí budou do obřadní síně vstupovat, na kterou stranu se kdo posadí, postaví a podobně.
Při vstupu do obřadní síně vstupuje nejčastěji jako první ženich a jeho matka. Za nimi následují svědkové, příbuzní a hosté, na konci průvodu kráčí nevěsta v doprovodu svého otce. Před katedrou oddávajícího se páry vymění. Ženich se postaví vedle nevěsty, za nimi, případně vedle nich se postaví svědci, pak rodiče nevěsty a ženicha. Nevěsta stojí vždy po pravé straně ženicha. Existuje však i další způsob pořadí, kdy snoubenci vstupují do obřadní síně společně. Pak platí, že ženich a nevěsta (po pravici) vstupují jako první, za nimi svědkové, pak rodiče snoubenců, nakonec ostatní hosté.
Pokud jsou v obřadní síni křesla, hosté se posadí. V první řadě na stranách ženicha a nevěsty sedí jejich rodiče. Ženich, nevěsta a svědkové zůstanou stát před oddávajícím.
Za katedru přijde oddávající úřadník. Matrikářka požádá všechny přítomné aby povstali. Poté představí oddávajícímu snoubence a seznámí ho s prohlášením snoubenců, že znají vzájemně svůj zdravotní stav, že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily vzniku manželství. Dále informuje o rozhodnutí snoubenců užívat společné příjmení ( Smolík, Smolíková ) a o tom, že stejné příjmení budou užívat i děti narozené z tohoto manželství. Po skončení projevu matrikářky se mohou svatební hosté posadit. Oddávající úředník pronese svou svatební řeč k novomanželům. Po jejím skončení matrikářka opět požádá přítomné aby povstali. Oddávající pak provede akt uzavření manželství ( jako příklad poslouží jména snoubenců Kateřina Novotná a Jakub Smolík ).
Táži se vás pane Jakube Smolíku, zda si přítomnou nevěstu, slečnu Kateřinu Novotnou, berete za manželku dobrovolně a bez donucení a je-li tomu tak, odpovězte prosím ano.
(Odpověď: ano)
Táži se vás slečno Kateřino Novotná, zda si přítomného ženicha pana Jakuba Smolíka berete za manžela dobrovolně a bez donucení a je-li tomu tak, odpovězte prosím ano.
(Odpověď: ano)
Tímto společným prohlášením jste splnili podmínky, které stanovuje právní řád České republiky. Beru na vědomí, že budete užívat společné příjmení Smolík, Smolíková a prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Na důkaz uzavření manželství si nyní prosím vyměňte snubní prsteny a dejte si své první manželské políbení.
.
.
Nejprve navlékne prsten ženich nevěstě na levý prsteníček, poté nevěsta ženichovi. Pak přijde na řadu první manželský polibek. Oddávající vyzve novomanžele a svědky k podpisu svatebního protokolu. Nevěsta se podepisuje první, nejprve novým jménem, potom svým původním. Následuje podpis ženicha, podpis svědka nevěsty a podpis svědka ženicha. Závěr obřadu tvoří blahopřání. Jako první novomanželům blahopřeje oddávající, pak matrikářka, dále rodiče, svědkové a postupně ostatní svatebčané. Dle domluvy může proběhnout i slavnostní přípitek. Při odchodu neexistuje žádné přesné pravidlo pro pořadí, zpravidla však průvod vedou novomanželé. Někdy svatebčané odchází jako první a v obřadní síni ještě probíhá fotografování a filmování. Poté novomanželé vychází společně před radnici.
Po uzavření občanského sňatku je možné ještě uzavřít sňatek církevní, který však má už jen povahu obřadu bez právních následků. Opačně to možné není. Po uzavření manželství je manželům vydán oddací list, na základě kterého žádají o vydání nového občanského průkazu.
